Mezinárodní multižánrová výstava Setkání v prostoru

Prvním projektem, kterým Pražská galerie českého skla otvírá svou letošní činnost, je výstava Setkání v prostoru. Vernisáž proběhne v úterý 17. 1. 2017 v 17h.

Tento projekt mapuje křižovatky cest několika uměleckých osobností v průběhu jednoho roku s ambicí je rozvíjet v dalších časových pásmech. Spouštěcím momentem projektu byly životní proměny iniciátorky sochařky Magdaleny Kracík Štorkánové. Během své cesty se otevřela novým setkáním, která způsobila tvůrčí impulzy, z nichž následně vznikala umělecká díla propojující žánry.
Na celém projektu participují, kromě jeho iniciátorky i vizuální umělec a performer Orodé Deoro (IT), výtvarnice Anita Bartoš (AT), improvizátorka Lea Stefane Ruppert (AT) a hudebník Štěpán Filípek (CZ). Protnutí jejich individuálních mikrosvětů proměnilo vzájemné vnímání přítomného okamžiku a záznamy jejich uměleckých životů se dnes znovu setkávají prostřednictvím své tvorby v jiném prostoru i čase.
„Touto výstavou bychom se rádi přiblížili publiku nejen z oblasti skla. Dialog mezi technikami - mozaikou, sochou, objet trouvé, hudbou a zvukem, koláží, asambláží, improvizací a performancí – je jistě to, co osloví širokou veřejnost napříč spektry“, dodává k projektu ředitelka PGČS Kateřina Čapková.
Vzniklé audiovizuální objekty mají za cíl rozrezonovat všechny smysly a emoce, vtáhnout diváka do děje, aby sdílel a vnímal přítomný okamžik na vědomé i nevědomé úrovni. Společné vize jsou propojujícím jazykem, jehož interpretace nepotřebuje jazykových překladů.
„Ono je setkávání a setkávání. Můžeme se setkávat tak, že dodržujeme pravidla bezpečného provozu na průměrné křižovatce. Můžeme se setkávat napěchováním na kruhovém objezdu, ale můžeme se setkávat též jako ti, kteří hledají pevnou půdu pod nohama a které proud nese k Bájné pevnině… Všichni účastníci této výstavy chtějí mít pod nohama právě Bájnou pevninu, Bájné pobřeží a cítí, že našli jeden společný proud, který je tam ponese. Autoři se nesetkali banálně v nějaké dopravní špičce, ale potkali se v rámci vyšších pravidel v řízení veškerenstva. Autoři vědí, že absolutno není tady, ale je v dáli a nalezení absolutna tak trochu připomíná Robinsona Crusoe, když si zachránil život na cizím opuštěném pobřeží. Autoři si zachraňují své sebeživoty a jako cizinci na pobřeží a loď pluje,“ napsal o této výstavě a projektu PhDr. Petr Hájek, filozof a básník.